Levhart skvrnitý

6. dubna 2008 v 19:21
Levhart skvrnitý (Panthera pardus) žije v Africe a Asii, jeho původní oblast výskytu, byla podstatně větší, ale díky lidem se stejně jako u většiny ostatních zvířat neustále zmenšuje. Jako jedna z mála velkých kočkovitých šelem se zdržuje často v korunách stromů, kam si vynáší kořist a ukrývá si ji zde před dalšími predátory, např. lvy a hyenami. Má velkou sílu a podle některých údajů je schopný vytáhnout na strom kořist i 3x těžší, než je jeho hmotnost. Jeho kořistí jsou různá zvířata od hlodavců po různé antilopy a gazely. Na kořist útočí ze země a ze zálohy, někdy i velkým skokem z koruny stromu. Nikdy kořist nepronásleduje na větší vzdálenost jako např. lev nebo gepard. Levhart je nejrozšířenější kočkovitou šelmou. Za tento úspěch vděčí své velké přizpůsobivosti jak prostředí ve kterém žije, tak potravě, kterou se živí. Je to velice elegantní tvor s pružným a hbitým tělem a jemným, lehce skvrnitým kožichem. Tím, čím je pro člověka otisk prstů, tím je pro levharta tvar skvrn na jeho kožichu, kterým se liší od ostatních jedinců svého druhu. Každého levharta lze podle jeho kožichu přesně poznat. Někteří levharti jsou černí a jsou označování jako černí levharti. I tito levharti mají na svém kožichu skvrny, ty však nejsou zřetelně vidět. Černí levharti se nejčastěji vyskytují v jihovýchodní Asii, kde jejich černá srst dokonale maskuje v hustém podrostu. Tento druh levhartů je agresivnější než jejich ostatní příbuzní. Levharti jsou nejtajemnějšími velkými kočkovitými šelmami a lze je vystopovat pouze velmi obtížně. Za potravu jim slouží mnohem širší škála živočichů než jakémukoli jinému druhu velkých kočkovitých šelem. Jejich kořistí se stávají gazely, šakali, pštrosi, prasata bradavičnatá a dokonce i želvy. Značnou část času tráví levhart rozvalováním se na větvích vysokých stromů nebo v odlehlé části lesa, kde spí nebo kde se upravuje.
Popis
Levhart dříve také nazývaný panter, leopard nebo pardál patří v rámci rodu Pantera spíše k menším druhům. Dosahuje hmotnosti 30 - 90 kilogramů, délky těla 110 - 190 centimetrů, ocas měří 60 - 100 cm a výška v kohoutku bývá v rozmezí 45 - 75 cm. Samci jsou obvykle mohutnější než samice. Základní zbarvení je žlutavé, okrové, žlutošedé až žlutooranžové, břicho a spodina těla je světlá až téměř bílá. Černá kresba má podobu od drobných okrouhlých a oválných skvrn až po tmavé rozety bez vnitřní skvrny. Skvrny se nachází na hlavě spodních částech nohou a ocase. Na hřbetě, bocích těla a stehnech se vyskytují prázdné rozety. Odstín i hustota a velikost skvrn se liší podle jednotlivých geografických poddruhů. U některých subspecií může být zbarvení uvnitř rozet tmavší. U levharta se velmi často vyskytuje tzv. melanismus, to je černé zbarvení. V některých oblastech je velmi běžné (Etiopie, Jáva), jinde však černé jedince nenajdeme (severní Čína, Dálný východ). Černě zbarvení jedinci se běžně kříží s ostatními příslušníky rodu a nejsou zvláštním druhem ani podruhem, ale jen barevnou odchylkou. Ve vrzích se mohou vyskytovat černá i skvrnitá koťata.
Rozšíření
Levhart měl obrovský původní areál rozšíření, který je největší u velkých koček. Vyskytoval se od jihovýchodního cípu Evropy v okolí Kavkazu, přes téměř celou Afriku kromě velkých pouští. V Asii se nacházel od východních oblastí přes celou jižní a jihovýchodní Asii až po Aralské jezero ve střední Asii, Kašmír, Tibet, Nepál, Malajsii dále přes Čínu až po Koreu a oblasti východního Ruska. Kromě toho obýval i řadu ostrovů z nichž lze jmenovat Zanzibar, Jávu, Srí Lanku a další. Na mnoha místech ustoupil civilizačnímu tlaku člověka nebo byl vyhuben. Stalo se tak v jižní i severní Africe, v Malé a Přední Asii, v okolí Kavkazu, Střední Asii, Číně i na Dálném východě. Mnohé subspecie, především v Asii jsou ohrožené vyhubením a jsou velmi vzácné, jiné se dodnes vyskytují v poměrně uspokojivých počtech. V Africe se jejich počty odhadují až na 700 000 jedinců.
Způsob života
Levharti žijí v nejrůznějším prostředí a dokáží se přizpůsobit velmi rozdílným podmínkám. V Africe obývají buše i pralesní oblasti, v Asii se vyskytují na polopouštích i v tropických pralesích a na severu svého areálu dokáží čelit velmi tvrdým zimám. Vystupují i vysoko do hor, dobře plavou i když vodu příliš nevyhledávají. Jsou to typické stromové šelmy a pokud k tomu mají příležitost tak se na stromech ukrývají, odnáší si tam kořist a na stromech i loví. Kromě člověka, který je hubil pro krásný kožich nebo jako škůdce stád domácích zvířat mají řadu dalších nepřátel. V Africe jsou to lvi a v Asii tygři. Ti jej považují za vážného potravního konkurenta a nevynechají příležitost, kdy jej mohou zabít nebo vyhnat ze svého teritoria. Kromě nich se nedokáže ubránit ani větší smečce dhoulů nebo hyenovitých psů a v severní části areálu jej mohou ohrozit i vlci nebo medvěd. V dospělosti jsou levharti samotářští a jim obývané území nebývá obvykle větší než 50 km2, ale jsou známé případy, kdy teritorium mělo až několik set km2. Aktivní jsou především v nočních hodinách, ve dne se ukrývají především na stromech, v hustých křoviscích nebo ve skalních rozsedlinách. Své území si označují močí a drásáním kůry stromů. Také levhart vydává mnoho různých zvuků od mručení, chraplavé předení až po řvaní známé u tygrů nebo lvů, které je však mnohem méně hlasité. Ani v divočině, kde se levharti vyskytují je není běžné slyšet. Obě pohlaví se setkávají pouze v období říje, kdy dochází k páření.Většina levhartů z celého světa žije v parku, který založil Jiří Fresll. Říje u samic se projevuje stejně jako u ostatních koček, třou se o různé předměty, válí se po zemi a vydávají mručivé zvuky. V tropických a subtropických oblastech se rozmnožují po celý rok, kdežto v severovýchodní Číně a na Dálném východě spadají porody především do jarních měsíců. Samice je březí okolo 90 - 95 dnů, rodí až 6 mláďat, obvykle však ve vrhu bývají 2 - 3. Samice se o ně pečlivě stará, mléko pijí do 3-4 měsíců, v půl roce věku je začíná učit lovit. S matkou se pohybují až do 1,5 - 2,5 roku, kdy pohlavně dospívají a osamostatňují se. V zajetí se dožívají před 20 let, v přírodě žijí obvykle kratší dobu. Za potravu slouží levhartům celá řada živočichů. Nejčastěji se jeho kořistí stávají menší a střední druhy antilop a gazel, mláďata větších kopytníků, různé druhy jelenů, divoká prasata a tam, kde společně s ním žijí opice jsou i ty s oblibou zařazovány do jídelníčku. V Africe se někteří levharti specializují na lov paviánů i když jsou známé případy, kdy sám levhart přišel při jejich lovu o život. Nezřídka napadají i domácí kozy, ovce, mladý dobytek a v oblibě má i psy. V době nouze nepohrdne ani hlodavci, malými plazy nebo zdechlinou. V Africe si svou kořist často ukrývají na stromech a po několik dní se k ní vrací. V takovém úkrytu je v bezpečí před lvy, hyenami, šakaly a supy. Jsou známé případy, kdy si na strom levhart vytáhl kořist, která vážila víc než on sám. V Asii si zase potravu spíše zahrabávají listím a ukrývají větvemi. Jsou známí i levharti lidožrouti, kteří byli v některých oblastech postrachem širokého okolí.
Soubor:Leopard.jpg
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 rate rate | Web | 22. června 2015 v 11:04 | Reagovat

pujcka na auto bez registru :-|

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama